Virus HIV u dětí

Způsobů, jak se nakazit virem HIV je hned několik. Přenáší se krví a nechráněným pohlavním stykem, virus je totiž obsažen v tělních tekutinách nakaženého. Dojde-li ke kontaktu tělní tekutiny, která obsahuje tento virus, se sliznicí či otevřenou ránou, může dojít k nakažení. Přenos viru HIV je ale možný také z matky na dítě. Na celém světě žijí více než dva miliony dětí mladších patnácti let, které jsou HIV pozitivní. Velká většina z nich se nakazila právě od své vlastní matky.

Přenos viru HIV z matky na dítě

Dítě se od matky může nakazit už během těhotenství, nebo také až při porodu. V nebezpečné koncentraci se ale virus HIV nachází v mateřském mléku, a proto by nakažené matky neměly své děti kojit. K přenosu dochází až ve třiceti procentech případů. Riziko přenosu se ale dá velice významně snížit vhodnou antivirovou léčbou a porodem prostřednictvím císařského řezu, který se provádí zhruba dva týdny před předpokládaným termínem přirozeného porodu. Pacientka navíc dostává infuzi antiretrovirových léků, které snižují hladinu viru v její krvi. V rozmezí šesti až osmi hodin dostane i novorozenec svou první dávku antiretrovirových léků, a to v sirupu. Tyto léky dostává až do šestého týdne života, než lékaři zjistí, zda je virus v krvi. Pokud není, léky se vysazují a dítě je do osmnáctého měsíce pod pravidelnou kontrolou lékařů.

Gravidní žena, u níž jsou prostřednictvím těhotenského screeningu nalezeny protilátky HIV, a která se rozhodne, že si dítě ponechá, je zařazena do speciálního léčebného programu. Ten má za cíl co nejvíce snížit možnost přenosu viru na dítě. Takovýto léčebný program bývá velice úspěšný, zabránit přenosu se nepodaří pouze ve třech až pěti procentech případů.

Matky nakažené virem HIV nejsou jen toxikomanky, jak by se mohlo zdát. Pochází ze všech vrstev společnosti, přibližně polovinu tvoří ty, které se nakazily při pohlavním styku. Některé z nich dokonce od svého manžela nebo partnera.

U HIV pozitivní matky probíhá těhotenství obvykle podobně jako u zdravých žen s jediným rozdílem – od třetího měsíce těhotenství musí užívat antiretrovirové léky. Těhotenství na zvětšení problémů s infekcí HIV u matky žádný vliv nemá, u žen, které trpí onemocněním AIDS, se však gravidita nedoporučuje.

Ihned po narození budou všechny děti HIV pozitivní matky také HIV pozitivní. Placentou přes placentární bariéru k nim totiž proudí protilátky, které vytváří tělo matky. Samotný virus přes placentární bariéru obvykle neprojde a nákaza se proto neprojeví. K ní dojde zhruba ve dvaceti až třiceti procentech případů, kdy virus bariéru překoná.

Jestliže u dítěte nedojde k infekci HIV, v patnáctém až osmnáctém měsíci se stane HIV negativním. Některé náročné techniky umožňují přítomnost viru odhalit ještě dříve a zamezit tak velkému nátlaku na psychiku rodičů.

Příznaky infekce HIV u dětí

U dvaceti až třiceti procent HIV pozitivních dětí se obvykle do osmého měsíce života projeví AIDS. Mezi příznaky tohoto onemocnění u dětí patří zvětšení lymfatických uzlin, jater a sleziny, zpomalení růstu a přibývání na váze, zpoždění psychomotorického vývoje a opakované bakteriální infekce.

U HIV pozitivních dětí existují dva typy průběhu infekce – lehčí, která v případě, že dítě přežije pět let, je doprovázena vážnými psychosociálními problémy. Těžká forma se objevuje už v šestém měsíci života. Projevuje se těžkými neurologickými příznaky. Dochází také k závažným imunodeficiencím, tedy stavům, kdy imunitní systém dítěte dostatečně nefunguje a dítě je tak velice náchylné k různým infekčním onemocněním. Nakažené dítě obvykle ve třech letech umírá, často se však nedožije ani jednoho roku. Rozdílný průběh onemocnění může být způsoben tím, kdy bylo dítě nakaženo. Nejhorší bývá v případech, kdy došlo k nakažení přes placentu, přenos při porodu je pro průběh onemocnění o něco příznivější.

Pravidla péče o HIV pozitivní děti

Pokud se HIV pozitivní žena rozhodne porodit, je třeba dodržovat některá pravidla. Matka by především neměla kojit, hrozí totiž riziko přenosu viru mateřským mlékem. Ve vyspělých zemích by děti HIV pozitivních matek neměly být očkovány proti tuberkulóze. Více než samotná tuberkulóza jim totiž hrozí postvakcinační komplikace.

Dále je potřeba, aby ohrožené děti byly pod pravidelným dohledem lékařů, aby se co nejvíce zjistilo, jestli je nositelem viru. Doporučena je také preventivní léčba prostřednictvím antibiotik a imunoglobulinů a v případě rozšíření viru také antivirová léčba. Rodič by si měl dávat pozor na pečlivé mytí rukou po každém převlékání a přebalování dítěte, neboť může přijít do kontaktu se stolicí, močí či zvratky. Určitá pravidla musí při odběrech krve dodržovat také zdravotnický personál.

Jestliže se u dítěte projeví příznaky závažného onemocnění, nemělo by ani pravidelně navštěvovat školu. Vzhledem k tomu, že má oslabenou imunitu, od ostatních dětí mu hrozí nebezpečí infekcí, které jsou v dětských kolektivech běžné.

Léčba HIV pozitivních dětí

Odstranit virus z organismu zatím stále není možné. Obecně je základem léčby protivirová terapie, která má za cíl alespoň zpomalit množení HIV, aby nebyl příliš narušen imunitní systém. Tuto léčbu však doprovází řada nežádoucích účinků, doprovázet jí proto musí také psychologická a sociální terapie.

Při léčbě HIV pozitivních dětí je velký důraz kladen na skupinu adolescentů. V dospívání totiž dochází k celé řadě nejen fyzických, ale také psychických a sociálních změn. Mladí lidé navíc začínají žít sexuálním životem, experimentují a celkově se u nich rozvíjí rizikové chování.