Zvířecí chřipky: ptačí, prasečí a koňská chřipka

Nebezpečné jsou viry typu A, neboť mohou absolvovat největší antigenovou změnu a mají tudíž největší schopnost mutace. Právě proto způsobují nejvíce epidemií a pandemií. Proti chřipkovým virům typu B a C je populace poměrně odolná. Mezi variace a rekombinace chřipky patří také takzvané zvířecí chřipky – ptačí chřipka, prasečí chřipka a koňská chřipka. První dvě z nich mohou být velmi nebezpečné i pro člověka.

Příznaky zvířecí chřipky jsou u člověka shodné. Jedná se o horečku, bolesti hlavy a svalů, únavu, slabost, častý kašel, rýmu či zánět krku.

Prevence proti zvířecí chřipce je důležitá u všech jejích typů

Vzhledem k tomu, že se může jednat o velice nebezpečné onemocnění, je naprosto nezbytná důsledná prevence. Tou vůbec nejdůležitější je časté a především důkladné mytí rukou. Ruce je potřeba mít si mýdlem, pod tekoucí vodou po dobu alespoň patnácti sekund, a to hlavně před jídlem, ale rovněž po návštěvě nemocnice či jízdě hromadnou dopravou. Důležité je také posilovat obranyschopnost organismu, a to například otužováním a pestrou stravou. Zapomínat by se rozhodně nemělo ani na dostatečný a hlavně pravidelný pohyb.

Imunitu proti zvířecí chřipce lze podpořit

Své obranyschopnosti naopak příliš nepomůžete, když budete přecházet nemoci. Každá řádně nevyléčená nemoc totiž zvyšuje riziko onemocněné některým typem chřipky. Imunitu dýchací soustavy navíc v hojné míře narušuje kouření – a právě dýchacími cestami se chřipkové viry do těla dostávají. Vyhýbejte se lidem, kteří se vám zdají nemocní. Stejně tak pokud se cítíte nemocní sami, pak zůstaňte ležet doma a vyhněte se kontaktu s ostatními. Při kýchání si zakryjte ústa kapesníkem, který následně vyhoďte do koše. Pokud nemáte po ruce kapesník, využijte alespoň rukávy. Virus se může nacházet na obyčejných věcech denní potřeby, proto si raději od ostatních lidí nepůjčujte skleničky, příbory, ale ani mobilní telefony. Jestliže vypukne epidemie, vyvarujte se míst, kde se nachází velký počet lidí, tedy například hromadné dopravy či nejrůznějších kulturních akcí.

Ptačí chřipka a virus H5N1

Ptačí chřipku, která se někdy nazývá také aviární influenza či klasický mor drůbeže, způsobuje u ptáků chřipkový virus typu A. Ve výjimečných případech se tento virus přenáší rovněž na některé druhy savců, člověka nevyjímaje.

Vůbec nejznámějším typem ptačí chřipky je v současné době onemocnění, které je vyvolávané virem s označením H5N1. Ten se totiž mezi ptáky šíří velmi rychle a do jisté míry může nakazit také člověka. Ptačí chřipka se vyznačuje vysokou úmrtností. Inkubační doba ptačí chřipky jsou dva až čtyři dny. Kromě příznaků typických pro chřipku se u ptačí chřipky objevuje také zánět spojivek, zápal plic, akutní dechová nedostatečnost a další stavy, které mohou bezprostředně ohrožovat život nakaženého.

Při vykašlávání se může v hlenu objevit krev, někteří pacienti trpí také průjmy. Ptačí chřipka na rozdíl od obyčejné sezonní chřipky způsobuje velmi vážný stav pacienta vedoucí k rychlému rozvratu životních funkcí. Často se u tohoto onemocnění objevuje virový zápal plic a multiorgánové selhání vedoucí k rychlé smrti.

V případě, že vznikne epidemie či dokonce pandemieptačí chřipky, jsou nutná okamžitá opatření. Patří mezi ně vyhubení chovného ptactva, u kterého hrozí nákaza, ale rovněž očkování a omezování cestování.

Mexická prasečí chřipka a virus H1N1

Dalším typem chřipky je prasečí chřipka (často bývá označována rovněž jako mexická chřipka) a i tento typ je přenosný na člověka. Poprvé se toto onemocnění objevilo v březnu 2009 v Mexiku. Způsobuje ho virus kmene H1N1, jenž v sobě mísí geny lidské, ptačí i původní prasečí chřipky, z níž meická prasečí chřipka vznikla. Přestože se jedná o původně prasečí onemocnění, již byl prokázán také přenos mezi lidmi.

Mexická prasečí chřipka se přenáší kapénkou i přímým dotykem a nemoc vypukne za jeden až osm dní od infikace. Je velice nakažlivá. Nejvíce nebezpečná je mexická prasečí chřipka pro takzvané rizikové skupiny. Do nich patří například diabetici, lidé trpící onemocněním srdce, cév, obezitou či problémy s dýcháním, děti mladší dvou let a těhotné ženy.Prasečí chřipce však v některých případech podlehli rovněž předtím naprosto zdraví jedinci.

Pacienti z nerizikových skupin se často uzdraví sami – obdobně jako u běžného typu chřipky. Při léčbě se často nasazují antivirotika, která jsou k dostání pouze na lékařský předpis.

Koňská chřipka a viry H7N7 a H3N8

Mezi „zvířecí“ chřipky patří také koňská chřipka. U té (jako dosud jediné) zatím nebyl zaznamenán přenos na člověka. Způsobují ji dva viry – H7N7 a novější H3N8. Inkubační doba koňské chřipky trvá jeden až tři dny a onemocnění doprovází typické chřipkové příznaky – malátnost, únava, nechutenství, kašel a horečka. Koním se zrychluje dech i tep, a to v závislosti na výšce teploty.

Koňská chřipka se přenáší kapénkou i nepřímo

Také onemocnění koňskou chřipkou se přenáší kapénkou i nepřímým kontaktem a je velice nakažlivé. Pokud se nejedná o komplikovaný případ, pak léčba není nutná, koně se uzdraví sami. Při závažnějším průběhu onemocnění koňskou chřipkou se podávají antibiotika. V každém případě je při podezření na onemocnění koňskou chřipkou nutné koně od ostatních izolovat, dokud se zcela neuzdraví. Koňská chřipka se totiž může kromě koní přenést také na osly či psy.