Vzteklina

Vzteklina (rabies) je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému napadající lidi i všechny ostatní savce. Virus se přenáší prakticky výhradně slinami. V nich se vyskytuje již 3 - 5 dnů před tím, než se u postiženého zvířete či člověka objeví typické symptomy.
Co je vzteklina
Lidé se zpravidla nakazí pokousáním od infikovaného zvířete. Původcem vztekliny je RNA virus z rodu Lyssavirus, přičemž existuje 6 sérotypů tohoto viru. Vůči viru vztekliny jsou vnímaví všichni teplokrevní živočichové. Vnímavost jednotlivých druhů je odvislá od kmene viru. V Evropě se vzteklina přenáší hlavně přes lišky a netopýry. Pro Asii jsou typickým hostitelem viru lišky, vlci, šakali a domácí psi, v Africe jsou nejvíce vnímaví vůči vzteklině hyeny, šakali a antilopy a v Americe skunkové, mývali a kojoti.
Nemoc se kromě vyspělých především evropských zemí vyskytuje téměř po celém světě. Ročně vzteklinou onemocní až 55 000 lidí.
Vzteklina příznaky nemoci
Inkubační doba vztekliny má poměrně široké rozpětí. Může trvat 10 dní, ale i několik měsíců. Propuknutí nemoci závisí na množství přenesené infekce, sérotypu viru, místě pokousání (čím blíže mozku, tím rychleji se nemoc projeví). Virus se vylučuje slinami, k infekci dochází zpravidla poraněnou kůží. Virus se rozmnoží v místě poranění, odtud se šíří do nejbližšího nervového zakončení a dále proniká do centrální nervové soustavy. Během dvou až čtyř dní před propuknutím nemoci pacient pociťuje brnění, svědění, a bolest v místě poranění, a přestože rána může být už zhojena, tyto příznaky se dále rozšiřují.
Nákaza se projeví změněným chováním, častou podrážděností, nespavostí, nechutenstvím, záchvaty zuřivosti, nekontrolovatelným vzrušením a rozrušením, depresemi, nadměrnou produkcí slin („pěna u úst“), bolestí svalstva, křečemi, extrémní přecitlivělostí na ostré světlo, určité dotyky a zvuky, postižením svalstva obličeje a očí, což způsobuje dvojité vidění (diplopie), neschopnost mluvit a hydrofobií, tedy panický strach z vody. Kvůli ochrnutí polykacích svalů a svalů čelisti nemůže postižený polykat a při pohledu na vodu, kterou nemůže uhasit svou postupně sílící žízeň, často dostává záchvaty paniky. Velmi nebezpečné je postižení dýchacího svalstva, protože nepohyblivost bránice způsobuje dýchací obtíže, později naprostou neschopnost dýchat. Smrt nastává v kómatu při paralýze veškerého svalstva. Dojde-li k propuknutí vztekliny s popsanými příznaky, je smrt prakticky nevyhnutelná, protože neexistuje žádná léčba tohoto onemocnění. Jedinou možností, jak se před nemocí chránit, je okamžité očkování po kontaktu se zvířetem podezřelého ze vztekliny. Ještě před tím, než se nakažený dostane k lékaři, je důležité místo kontaktu okamžitě vymýt pod tekoucí vodou, mýdlem nebo dezinfikovat jodovou tinkturou (alkoholem apod.).
Očkování proti vzteklině
Proti vzteklině se mohou cestovatelé, kteří mají potenciál přijít do styku s nakaženými zvířaty (cesty do Asie, Afriky, Jižní Ameriky s pobytem ve volné přírodě, mimo dosah zdravotní služby, s nedostatečně kvalitní zdravotní péčí apod.), chránit preventivně díky prevakcinaci (očkování před možným kontaktem s virem) ve schématu 0 – 7 – 21-28 a následným přeočkováním po uplynutí jednoho roku od poslední dávky.
Druhá varianta je tzv. postexpozice, kdy se vpraví účinná látka do těla až po možném kontaktu s virem. Doporučuje se co nejdříve po kontaktu se zvířetem podezřelým ze vztekliny. Pacient by měl být v pořádku, bude-li naočkován týden po kousnutí infikovaným zvířetem. Vakcinace zlikviduje infekci dříve, než stačí proniknout do mozku. S rostoucí prodlevou riziko stoupá.
Očkovací látka
- Vakcína Verorab (cca 500 kč)
V současné době jsou vyvíjeny experimentální metody, spočívající v uvedení nakaženého do umělého kómatu a podávání velkého množství látek, znemožňujících postup viru a ochraňujících mozek. Tato metoda je však velice nákladná a její budoucnost je nejistá.
Diskuse k článku
RE : Vzteklina